S JANEM MÜHLFEITEM O ROZVÍJENÍ OSOBNÍHO POTENCIÁLU, ALE TAKÉ O NUTNOSTI SPRÁVNĚ SE STRAVOVAT
20. 11. 2017 - Kávu i alkohol jsem ze svého jídelníčku vyřadil, prozradil populární kouč Jan Mühlfeit ověnčený mnoha uznáními. Proslul zejména díky úspěchům ve vedení společnosti Microsoft (naposledy pracoval jako President pro Evropu 2007–2014). Nyní koučuje významné manažery i vrcholové sportovce.
Můžete stručně popsat svou současnou filozofii?
Jsem přesvědčený, že je nezbytné více sám sebe poznat. Řídit svou energii. Abychom byli šťastní, je třeba poznat, co nás baví, naplňuje a to rozvíjet. V takovém stavu se člověk dokáže naprosto uvolnit, žít více sám sebe, zbavit se ega a stresu. Nezáleží na tom, jak jsme na tom na startu, ale jak to pak zvládneme. Není to o tom, kde jsme vyrůstali, nebo v jaké dědině, nebo jakou školu jsme studovali. Je to o tom, jak o sobě přemýšlíme. Dokazují to např. vrcholoví sportovci, kteří se umějí udržet dlouhodobě v přítomnosti. Dokáží prožívat jeden přítomný okamžik za druhým. Ale abychom dobře poznali někoho jiného, musíme nejprve dobře porozumět sami sobě.
Inspirují Vás nauky o Buddhismu apod.?
Mám hluboké znalosti východních filozofií, ale neúčastním se žádného náboženského života. Buddha byl filozof a inspiroval mě k praktickému užívání základních elementů jak v běžném, tak v profesionálním životě. Jsou určeny pro každého, včetně sportovců a manažerů.
Které jsou základní energie?
Ve starém Řecku se říkalo kalokagathia, což znamená, že člověk pracuje se čtyřmi energiemi: 1) fyzickou, to je to, co jíme, jak spíme, jak cvičíme, jak odpočíváme; 2) emocionální, to je, jak kontrolujeme své emoce, jak se chováme k ostatním, navazujeme sociální kontakty; 3) mentální, ta je hodně o tom, jak se dovedeme soustředit, být v přítomném okamžiku a konečně 4) spirituální, ta je o tom, jak moc jsme inspirovaní. Protože on je velký rozdíl mezi motivací a inspirací. Inspirace znamená „in spirit“, to znamená v duši. A právě inspirace dokáže vytvořit emoční pouto na celý život.
Zejména záleží na kontrole mysli...
Jenom tehdy, když dokážeme kontrolovat mysl, tak ji můžeme pozorovat. Jde o myšlení první ligy. To, co si člověk o sobě myslí, tak tím se stává a jenom tehdy, když kontrolujeme mysl, můžeme být v přítomnosti. Svým způsobem je to bezmyšlenkovitý stav, při kterém člověk maximálně využívá svůj talent. Nejsou tam zbytečné myšlenky a čas jako by neexistoval. Když jste totálně v přítomnosti, nevnímáte minulost ani budoucnost, jste tady a teď, bez emocí. Tohle funguje ve sportu, v umění, v obchodě… Úspěšní lidé se umí udržet v přítomnosti, umí být bez myšlenek, v tomto stavu jsme maximálně výkonní. Jedině když jste v přítomném okamžiku, vidíte, že se všechno okolo vás mění, pak na věcech nelpíte, což právě říkal i Buddha, že nemáme lpět na věcech. Není dobré lpět na vítězství, nebo na majetku. Je ale velký rozdíl lpět na vítězství a chtít vyhrát. Třeba v tenise se také vyhrává jeden míček za druhým, je potřeba brát jednu věc po druhé, jeden přítomný okamžik vedle druhého. Pak mizí ego, pak mizí náš strach ze smrti, protože právě strach ze smrti je příčinou ega, je tady dobré být bez ega. Ale o tomto se vědělo už před 2 500 lety.
Jak se vracíte do přítomného okamžiku?
Abych byl tady a teď, tak mimo jiné na chvíli sleduji svůj dech, a tím se udržuji v přítomnosti. Snažím se zklidnit mozek. Jakmile jsme v přítomnosti, bez ega, tak máme mnohem vyšší aktivitu, schopnost učit se i podat výkon. V minulosti byli lidé zvyklí lovit – odpočinout si – lovit – odpočinout si. My jsme zvyklí žít v periodách. Dnes člověk loví – loví – loví a pak přichází deprese, syndrom vyhoření, protože to najednou všechno bouchne. Už vím, že je nutné si také odpočinout. Zejména mentálně. Další zásadní věc je, že u každé té energie si musíme vybudovat pozitivní návyk, protože člověk je uzlíčkem návyků. Devadesát procent věcí, které děláme, jsou naše návyky. Takže já každý den běhám nebo chodím s hůlkami. Mám další rituály typu jóga, meditace, tai-chi atd. Do života je třeba zařadit rituály.
Ovlivňuje naši schopnost udržet se v přítomnosti jídlo?
Ano, jídlo to jednoznačně ovlivňuje. Přitom se ale stává, že nepociťujete hlad, když jste sám v sobě. Když jste v přítomném okamžiku bez myšlenek, nabuzuje vás to stavem štěstí. Zřejmě i proto, že se při tomto stavu vylučuje několik hormonů, ale na to, aby se tyto hormony mohly vyloučit a navodit příjemný stav, je velmi důležité i správně jíst. Lidé by si měli vybírat zdravé věci, ale i to, co jim chutná. Třeba mně nedělá dobře lepek a snažím se nejíst čistý cukr. Volím cukr pouze z ovoce, protože čistý cukr bere energii.
Co různé stimulátory?
Už tři roky nepiji kávu, čaj ani alkohol. Je důležité jíst a pít lehká a lehce stravitelná jídla. Osobně se po nich cítím mnohem lépe. Ve svých 55 letech jsem stejně výkonný jako před dvaceti lety. Tenkrát jsem se cpal hamburgery a rychlovkami, ale teď vím, že to pro mé fungování není dobré.
Jak je to se stravováním u sportovců?
U vrcholových sportovců je strava zásadní. Jsem garantem za mentální přípravu olympijského týmu a u těchto sportovců už je vše velmi pečlivě vybíráno. Dělají se testy potravinové intolerance a na jídelníčku se podílí dietolog. To už je opravdu věda.
Vy osobně máte nějaké stravovací zvyklosti?
Já jím ráno borůvky, maliny a ořechy. Pak si dám na svačinu nějakou raw tyčinku, na oběd nějaký salát s krevetami. Takto mi to vyhovuje. Mám náročnou práci, ráno běhám 10 km, pak si zacvičím, potom několik hodin učím, takže je to náročné a je potřeba přemýšlet, co budu kdy a kde jíst. Nebalím si s sebou jídlo do krabiček, ale musím to zvažovat.
Co podle Vás lidé ve stravování podceňují?
Jídlo považuji za velice důležité, ale je také zásadní, aby lidé pili hodně vody, nejen čaj nebo kávu, ale čistou vodu. Ráno po probuzení byste měli vypít čtyři deci vody, protože dýcháte, potíte se a vlastně jste již ráno dehydrovaní. Proto je třeba se ráno napít. Pak se lidé diví, že je bolí hlava, což je obvykle proto, že nejsou dostatečně zavodnění.
Inspirovaly Vás východní nauky o stravování, třeba Ájurvéda?
Jasně, zajímal jsem se i o Ájurvédu. Líbí se mi stravovací filozofie, která rozděluje potraviny na vhodnější a méně vhodné. Popsaná je v knize Spektrum od Dean Ornish. Rozděluje potraviny a jídla do pěti polí. Člověk se pak lépe zorientuje, které potraviny jsou pro něj nejlepší. Je škoda, že se nedíváme, co se generace naučily v minulosti a jen koukáme na reklamy nebo na ceny, místo abychom jedli to, co nám geneticky prospívá. Přitom ale platí, že čemu věříme, tak to je.
Nekazíme svými stravovacími návyky naše děti?
Děti můžeme zkazit nevhodným nucením jídla. Dítě obvykle samo cítí, co potřebuje. Stačí ho jen mírně nasměrovat. Ne ho nutit. Ideální je ukazovat dětem různé formy, ale dát jim prostor, aby si vybraly. Jejich strava by měla být rozmanitá, pestrá a obsahovat dostatek všeho možného. Nutit děti není dobré, mnohdy mají období, kdy jim něco nechutná a pak se to změní a zase jim to začne chutnat. Největší problém je, že lidstvo si neuvědomuje, že střídmost do stravy i pití patří.
Vy sám rád vaříte?
Baví mě něco uvařit, ale nebaví mě to pak uklidit. Rád vařím špagety, čínskou směs, různá masa na grilu, francouzské brambory a podobně.
Se Zdeňkem Pohlreichem jste si vzájemně křtili knihy. Inspiruje Vás také?
Zdeňek Pohlreich je typický člověk, který miluje to, co dělá, a předvádí to jiným lidem. To je ideální. Především musíme milovat tu činnost, ne ty výsledky. Nejde jen o peníze a poháry, ale o to, že nás to baví. I dítě bychom měli podporovat v tom, co dělá. Pokud mu stále jen vyčítáte, že mu něco nejde, tak ono nedokáže být nadšené.
Jak vychovat šťastné dítě?
Bez chválení to nejde. Nejlepší je, že ho přimknete na prsa, řeknete mu, co je fajn, pak mu řeknete, co se mu nepovedlo, ale pak ho opět přimknete a za něco pochválíte. Aby ta kritika byla obalená mezi pochvalami. Zásadní také je najít, k čemu má dítě dispozice, jaký je jeho talent. Většinou se totiž stává, že místo abychom dítěti pomáhali k rozvoji, tak ho nutíme dělat činnosti, které se mu nedaří. Čím více děláte to, co vás baví a na co máte talent, čím více se věnujete vašim silným stránkám, tím více si otevíráte podvědomí.
Na kurzech učíte, jak objevit dětský potenciál. Můžeme to poznat i sami?
Dítě ví, co mu energii dává. Zná své přirozené talenty. Proto si hraje s tím, co ho baví. Děti mohou mít různé talenty, zdaleka nejde jen o sport nebo umění, ale mohou mít organizační talent, empatický talent nebo komunikační talent a mnoho jiných. Měli bychom se dětí ptát, co jim dává energii, co je baví. Co se rychle učí, co jim jde jakoby samo, po čem touží, z čeho mají radost. Je třeba se věnovat silným stránkám a nikoliv slabinám. To je pozitivní psychologie – změřit se na to, co je dobré.
A co dalšího doporučujete lidem, kteří chtějí najít své talenty a uplatnit je v práci?
Poznat sám sebe. To je důležité, protože není nikdo, kdo by rozuměl svému oboru, aniž by rozuměl sám sobě. Jedině když víte, čím můžete být ostatním prospěšný, uplatníte se v týmu, stejně jako jste poté daleko lépe schopni poznat ostatní. Mozek se utváří stále, tedy není nikdy pozdě zjistit svůj talent.
Jan Mühlfeit (* 8. ledna 1962, Jihlava) je český manažer, globální stratég, kouč a mentor. Téměř 22 let působil ve firmě Microsoft, z toho posledních 15 let v nejužším vedení. Je poradcem pro řadu vládních a mezinárodních organizací, jako AIESEC, Světové ekonomické fórum, Evropská komise či OECD. Jeho práci společnost Microsoft ocenila v roce 1994 udělením prestižního vyznamenání „Presidential Award for Excellence". Třikrát obdržel titul „Osobnost roku české informatiky" udělovanou u příležitosti Meziná- rodního veletrhu Invex – 1994, 1999, 2002. Získal cenu „Nejlepší manažer České republiky za rok 1999“ udělovanou českým premiérem.
!ČLÁNEK V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU!
Text: Marcela Kaniová.
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
