ŠTĚDRÝ VEČER NAŠICH PŘEDKŮ
13. 12. 2018 - Přestože dnes již většina starých zvyků a obyčejů vzala za své, Štědrý večer vnímá snad každý z nás jako výjimečný, tajemný a kouzly nasycený mezník v celém, jinak chaotickém, roce. Na Štědrý večer však jako na ten nejdůležitější svátek celého roku pohlíželi i naši předkové.
Po celý tento den platil v minulosti přísný půst a ti co jej dodržovali, měli za odměnu večer uvidět zlaté prasátko, v německém prostředí zlatou ovečku čili „goldene Lampl” běžící přes střechu domu. Jen malým dětem matka obvykle schovala od předešlého dne krajíc chleba nebo jim uvařila trochu kaše.
Skutečné Vánoce však začínaly až slavnostním štědrovečerním klekáním a střelbou. Dokud obec měla i svého pastýře, atmosféru dokreslovalo ještě práskání jeho karabáče a troubení spojené s koledou. Slavnostní večeře začínala vždy po setmění. Čekalo se, až někdo v obci rozsvítí nebo vyjde první hvězda. Předčasný začátek by totiž přinesl neštěstí.
Výběr a pestrá skladba pokrmů na štědrovečerním stole se řídila asociační představou hojnosti a bohatství, kterou vyvolávaly. Důležitá byla především jejich mnohost, tak jako tomu je u máku a čočky, ale také jejich snadná dostupnost, jak je tomu u hub. Součástí svátečních pokrmů byl v českém, ale i německém prostředí také med, který měl do rodiny přinést soudržnost a všem přítomným zajistit i pevné zdraví.
V českých obcích našeho kraje byla prvním chodem čočková polévka se švestkami, nudlemi nebo houbami, doloženou máme i polévku kroupovou a ve Znojmě také mléčnou s nudlemi. Druhým chodem bývala nejčastěji houbová omáčka nebo čočka s chlebem. Jako třetí přišla na řadu tradiční krupičná kaše oslazená medem nebo sypaná perníkem. Zprávy hovoří rovněž o jahelné kaši se sirupem a cukrem. Neodmyslitelnou součástí večeře bylo také ovoce, a to sušené nebo uskladněné. Křížaly a sušené švestky se jedly jen tak nebo se uvařily a přikusovaly se k nim vdolky. Jablka a ořechy sloužily především jako prostředek k hádání budoucnosti.
Mezi svátečními nápoji jsou nejčastěji zmiňovány káva a čaj, ty nejstarší prameny o nich však mlčí. Na stole zato musela být vždy voda z domácí studny a ve vinařských obcích pochopitelně nechyběla ani láhev dobrého vína.
I na Znojemsku znali lidé vánočku. Té se zde původně říkalo zřejmě houska, později pod vlivem německých sousedů vešla ve známost spíše jako „žemlička”, „žemla”, „žemlovica” nebo „štrycla”. Vánočky však byly menší, než jak je známe dnes a pletly se ze tří pramenů. Ke štědrovečerní večeři dostal každý člen rodiny po jedné malé pletýnce, vánočka přes celý plech byla určena až na snídani o Božím hodu vánočním. K tradiční vánočce se brzy přiřadil i další ustálený štědrovečerní pokrm, a to mléčný, makový nebo jablečný závin čili štrúdl. Z pečiva se pekly rovněž buchty s makovou a povidlovou náplní. V pozdějších letech se objevuje také bábovka, která je prokazatelně posledním vývojovým typem velkého obřadního pečiva doloženým v našem prostředí.
Mnohé jistě překvapí, že mezi výčtem pochoutek chybí vánoční kapr. Do ustáleného obřadního jídelníčku Štědrého večera však ryby začaly pronikat až poměrně pozdě. Nejdříve se setkáváme s jejich napodobováním pečivem připravovaným v hliněných formách ve tvaru ryby, poté přišly na řadu jejich levné druhy, zejména slaneček. Teprve pod sílícím vlivem městského prostředí začali také na venkově vařit rybí polévku a připravovaly se jeden nebo dva chody z rybího masa. Byla to především ryba na černo s knedlíkem nebo smažená se zelím. Druh ryb ustálený nebyl, a tak se kromě kaprů prodávali rovněž sumci, líni, candáti či štiky. Obecně se u nás ryby na Štědrý večer objevují až kolem roku 1945 nebo krátce předtím.
Zbytky od večeře sloužily k věštebným a magicko-ochranným praktikám. V Plavči např. vhazovali to nejkrásnější jablko do studny, aby v ní byl po celý rok dostatek dobré vody. Skořápky ořechů se vynášely obvykle do sadu, aby ovocné stromy rodily, jindy je pálili na popel a tím posypali budoucí zelniště, aby housenky neškodily. I dobytek měl ke slavnostní večeři připravenou svou vlastní vánočku. Aby krávy dobře dojily, dostávaly často i ořechy a kousek buchty. Pro kohouta a housera zase hospodyně schovávala kousek chleba s česnekem, prý aby dobře štípali.
Po večeři přinášel dětem stromeček a dárky Ježíšek. Vánoční stromky se na znojemském venkově objevují poměrně pozdě, ty úplně první až od třetí třetiny 19. století. Když už byly, zdobily je obvykle starší děti sušeným ovocem, jablky, ořechy a na trhu koupenými perníčky a svíčkami. Dárků mnoho nebylo a v chudých rodinách byl pro malé děti často přichystán jen ozdobený stromeček, a tak není divu, že z něj krátce po Vánocích veškeré pamlsky snědly.
Zdroj: Mgr. Jiří Mačuda, Ph. D., Tradiční strava na Znojemsku a v dolnorakouském příhraničí, vydalo Jihomoravské muzeum ve Znojmě, příspěvková organizace za finanční podpory Jihomoravského kraje
Ilustrační foto: Pixabay
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
