Podzim je prostě na houby...jako stvořený!
12. 10. 2012 - Tak málo stačí k radosti tisícům Čechů a Moravanů. Jsou ochotni vstávat v nekřesťanskou hodinu, klidně si vzít dovolenou, dobrovolně se prodírat nepřístupným terénem v příšerném oblečení a v kapse žmoulat nožík „rybičku“, který nosí štěstí. Toho všeho jsme schopni jen pro skutečnou lásku a spalující vášeň – houbaření.
Podle údajů Ministerstva zemědělství každá česká domácnost loni nasbírala více jak 11 kilogramů hub, borůvek, malin, ostružin, brusinek a bezinek. Přepočteno na koruny, dosáhl loni objem sběru skoro šesti miliard korun, přesně 5 995 milionů, což bylo nejvíc od roku 1994, kdy ministerstvo začalo data o sběru zjišťovat. A vsadím oblíbené houbařské pohorky, že nejvíc jsme si z lesa odnášeli právě houby. V Česku je možné najít až deset tisíc druhů hub, ale jen zlomek z toho počtu tvoří houby „jedlé a výtečné“, jak se píše v atlasech. Pro ty nejčastěji sbírané máme vlastní krajová pojmenování – dubáky (hřib dubový), janky (křemenáč březový), pančáky (hřib hnědý, suchohřib), kolopeňky (václavka)… Obloukem se pak vyhýbáme hořčákům (hřib žlučník) a dalším gembám (na Valašsku označení pro prašivky a další nejedlé houby).
Letos tento loňský rekord asi nepokoříme. Suché a horké počasí o prázdninách hříbkům moc nepřálo, ale my, hřibaři (na Zlínsku se odjakživa chodí „na hřiby“ a ne na houby), se utěšujeme, že není všem dnům konec. Sezóna ještě nekončí. „Jsem velký hřibař, ale letos bylo léto marné. Může to spravit ještě devátý a desátý měsíc, kdy růstávají suchohřiby. Praváků jsme si zatím v Beskydech moc neužili,“ potvrzuje sedmdesátiletý pan Jaromír z Karolinky.
Znovu a znovu míří na místa, která se předávají z generace na generaci. Pro tu radost, když na vás jukne z mechu nebo listí hříbek. „Vlastně ani nemusím nic najít, nejvíc oceňuji ten relax, že se dostanu do lesa. Hřiby jsou jakýsi příjemný bonus. Když ale skutečně rostou, tak to se procházky mění na vášnivé hledání,“ připouští s úsměvem paní Vlasta ze Zlína. Když jsme se zeptala přátel, kterou houbový pokrm mají nejraději, dostalo se mi různých odpovědí: „Miluji smaženici, na tu se těším už cestou z lesa,“ řekl Jirka. „Nedostižná je smetanová houbová omáčka s nadýchaným knedlíkem,“ zasnila se Petra. „Neobyčejně dobrá je obyčejná hřibová bramboračka vonící majoránkou,“ubezpečil mě kamarád Jan. Dalšímu výčtu vévodil masákový guláš, smažené bedly nebo plněné žampionové hlavičky.
Každý houbař udělá velmi rád ve svém košíku místo různým druhům praváků, kozákům a křemenáčům, kuřátkům či bedlám. Zkušenější houbaři zaplesají i nad hezkými holubinkami nebo kotrčem. A skuteční znalci najdou v lese různé druhy jedlých hub prakticky po celý rok. Ale pozor – statistiky uvádí, že se v Česku ročně otráví nebo přiotráví houbami kolem tří stovek lidí (nejčastěji muchomůrkou zelenou a panterovou) a 1 až 3 případy končí smrtí. Za tyhle nepříjemnosti žádný houbový pokrm nestojí. Vyplatí se tedy dodržovat pravidlo, že sbírám jen to, co dokonale znám.
Guláš z václavek
Ingredience:
600 gramů očištěných čerstvých kloboučků václavek, 60 g másla, 80 g cibule, 3 stroužky česneku, sůl, půl lžičky drceného kmínu, 10 g sladké mleté papriky, 40 g hladké mouky, 0,5 litru vývaru, 3 lžíce kečupu nebo protlaku.
Postup:
Kloboučky václavek spaříme horkou vodou a nakrájíme na menší kousky. V kastrole na rozehřátém másle zpěníme nakrájenou cibuli, rozsekaný nebo prolisovaný česnek, přidáme pokrájené václavky, osolíme, okořeníme a dusíme asi 20 minut. Po vysmahnutí šťávy zaprášíme moukou, osmahneme, přidáme kečup nebo protlak a postupně podléváme studeným vývarem a za stálého míchání povaříme. Jako příloha se hodí dušená rýže, knedlík i brambor. Kdo má rád ostré, může v průběhu vaření přidat malou sušenou chilli papričku.
* Sbírejte jen ty houby, které opravdu dobře znáte.
* Pokud se vám houba zdá povědomá, ale nejste si 100% jisti, nesbírejte ji. Zmýlená se v tomto případě nevyplácí.
* Nesbírejte přestárlé a plesnivé houby, mohly v nich už začít hnilobné procesy.
* Nesbírejte houby ani příliš mladé, kdy ještě nelze s naprostou přesností poznat druh.
* Nesbírejte houby např. blízko silnic, u skládek, mohly do sebe absorbovat nebezpečné látky.
* Sbírejte jen houby, které se sbírat mohou. Vzácné druhy jsou chráněné a za jejich sběr hrozí pokuta.
*Houby nevytrhávejte, neřežte a nedloubejte nožem ze země. Správně se má plodnice jemně vykroutit
Text: Blanka Kovandová
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
