Vánoce z depozitáře: Dobrý počátek znamená úspěch
22. 12. 2023 - ČR - Vše, co se ve světě dnes děje, má svůj původ a je ovlivněno historií. A pokud poznáte historii, tak lépe pochopíte i současnost. Stejně tak je to s Vánocemi a novým rokem. Ve spolupráci s Klubem kultury Napajedla vám přinášíme historické zajímavosti o našich svátečních dnech.
ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE
PO ZÁSVITU PRVNÍ HVĚZDY SE DEN ZMĚNIL VE SVÁTEK
Štědrý den patřil k nejvýznamnějším dnům v roce. Byl chápán jako zcela výjimečný a přisuzovala se mu zvláštní moc. Veškeré práce toho dne, pečení chleba, příprava jídel, úklid celého stavení, úprava stolu, péče o domácí zvířata, měly obřadní význam. Vánoce zahajovaly nové období, které mělo začít v dostatku a pokoji podle zásady, že dobrý počátek znamená úspěch po celý rok. Pevnou hranicí mezi pracovním a svátečním bylo zasednutí rodiny u štědrovečerního stolu po zásvitu první hvězdy. Pak se den změnil ve svátek.
Velmi důležitá byla úprava štědrovečerní tabule. Svátečnost chvíle podpořila bílá plachta prostřená jako ubrus. Pod stůl se kladla sláma nebo povříslo, původně pro zajištění hojnosti, později spojovaná s připomínkou Kristova narození. Z téhož důvodu se na stůl do ošatky nebo sklenice nasypaly všechny druhy obilnin, aby se dobře urodilo. Pod stůl se pokládala sekera, symbol síly, jejíž ostří chránilo před nemocemi a zraněními. Podobně se nohy stolu omotávaly řetězem, aby stolovníci pevně drželi spolu a další rok se opět sešli. Na ubrus se prostřely talíře pro každého obyvatele domu, včetně těch, kteří v daném roce zemřeli. Pod něj se vložil peníz pro štěstí. Na stole byly také svíce, bible a chléb, aby večeře mohla začít modlitbou.
Štědrost večera spočívala především v pestré skladbě pokrmů. Na stůl se dostalo od všeho, co se v sadu a na poli urodilo. Chodů bylo alespoň devatero. Čím více, tím lépe se v příštím roce urodí. Prvním chodem byly oplatky s medem, někdy také s různými plody a bylinami. Následovala hustá polévka, často z luštěnin, s houbami nebo dlouhými nudlemi. Staré obřadní jídlo představovala kaše obilná či luštěninová symbolizující hojnost. Podobně oblíbený byl kuba, nákyp z krupek a hřibů. Následovala jídla moučná, vařená i pečená, kvůli půstu bezmasá. Ryby byly ještě počátkem 20. století zvláštností, podávaly se jen v zámožnějších rodinách, v oblastech rybníkářských a v povodí rybnatých řek. Nesmělo však chybět čerstvé i sušené ovoce a vánoční pečivo upravené do různých podob.
Od stolu se podle tradice nemělo vstávat, aby se rodina nerozpadla. Všechno nedojedené jídlo zůstávalo na stole, zbytky se nevyhazovaly, těmito „díly“ se nadělilo zvířectvu, stromům a rostlinám. Někdy se pokrmy zanechávaly přes noc pro duše zemřelých, jindy déle. Všechny drobty se sesbíraly, plachta složila a uschovala k jarnímu setí. Štědrovečerní noc byla považována za mocnou a tajuplnou, lidé prováděli rozmanité rituály a snažili se odhalit svou budoucnost. Závěr večera tvořila cesta na půlnoční mši, kterou loňský život končil a po ní začínal Boží hod vánoční.
VÁNOČNÍ PEČIVO A CUKROVÍ
Oplatky byly tradiční součástí různých svátků a slavnostních příležitostí. Pekly se z litého nekvašeného těsta s pomocí oplatečnic, speciálních kovových kleští s terčíky zdobenými reliéfními motivy vánočních a křesťanských symbolů. Rozděloval je hospodář, a dávaly se do nich posilující plodiny – med, šípek, ale také česnek a petržel. Pečením oplatek se nejprve zabývali kněží a kostelníci, poté rektoři a učitelé. Roznášeli je žáci a přinášeli za ně odměnu. V domácnostech nahradily tradiční obřadní dělení chlebem.
Typickým svátečním pečivem je dodnes vánočka. Její počátky patrně tkví ve velkém bílém chlebu, který měl tvar klínu nebo pletence. Nesl různá pojmenování: houska, štědrovka, štrycla, calta i štola. Nešlo vždy o pletenou housku, mohlo se jednat i o podlouhlou šišku nebo bochník. Vánoce se odtud nazývaly svátky štědrovnicové či houskové. Pojmenování „houska“ vzniklo kvůli velikosti a tvaru, kterým toto pečivo připomínalo pečenou husu. Výraz „vánočka“ se objevuje od 17. století a upomíná na vánoční dar, protože jím často byla. Pekla se z dobrého kynutého těsta, plného másla, vajec a koření, zdobila se ořechy a sušeným ovocem, někdy se namáčela do sladké omáčky. Nebyla jen běžných chodem večeře, měla symbolickou funkci, pekla se pro každého člena domácnosti, dávala se jako dar sloužícím i koledníkům. Drobty měly magickou sílu, sypaly se dobytku i rostlinám, kousek se vhazoval do studně. V některých oblastech se při svátečních příležitostech pekly vrkoče, těstový podklad spletený do copu a stočený do věnce nesl dřívka, na něž se navlékaly či zavěšovaly různé laskominy, zdobily se stuhami a zelenými větvičkami, někdy i ve více patrech.
Vánoční cukroví je fenoménem současných Vánoc. Velké množství druhů se objevuje v kuchařských knihách už v polovině 19. století. Tradiční sladkostí bylo sušené ovoce navlečené na třísky a spojené do tvaru postaviček. Rozmanité tvary se pekly ze zbytků štědrovnicového těsta. Cukroví pečené ve formičkách se šířilo postupně z bohatého městského prostředí, ve větší míře až po první světové válce. Vyráběla se pestrá škála zdobeného cukroví z mandlového těsta, sněhu i perníku. Z čokolády a ovocného želé vznikaly různé druhy plněných bonbonů (fondánky, salonky, střechýlky, štangličky...). Oblíbené je dodnes pečivo linecké, pekly se domácí sušenky, zázvorky, ořechové hromádky a mnoho dalšího. Čokoládové figurky a jiné vánoční cukrovinky vyráběla pražská továrna Orion už na sklonku 19. století, záhy se objevily ucelené vánoční kolekce. Popíjela se káva nebo kakao a v chudším prostředí cikorka. Postupně přibyly různé druhy exotického ovoce, limonády a likéry.
NOVÝ ROK
ABY ŠTĚSTÍ NEULETĚLO A NEUPLAVALO
Oslava nového roku začíná už předvečer 31. prosince. Svátek sv. Silvestra je památkou na raně křesťanského papeže, který zemřel roku 335. Noc před prvním dnem nového cyklu byla považována za osudovou, podobně jako noc před svátkem Božího narození. Od pohanských dob se udržel zvyk bouřlivých oslav, průvodu masek, hlučení, popíjení a všeobecné veselosti v rodině i celé společnosti. V souvislosti s magií prvního dne měly všechny tyto úkony obřadní charakter. Soužily k zajištění pozitivního běhu věcí v novém období, ochraně domova, úrodnosti země a prosperitě hospodaření. Přelomová noc, kdy starý rok bojoval s novým, měla zvláštní charakter a atmosféru, byla příhodným okamžikem pro odhalení věcí budoucích a nabádala proto k věstění.
První leden je oktávem „osmým dnem“ Božího hodu vánočního, a proto se na něj vztahují podobná omezení. Nemá se vykonávat těžká práce, zametání či věšení prádla přináší smůlu, stejně jako způsobování hluku. Jedná se o osudový den, který předurčí průběh celého roku. Lidé si dávali dobrá předsevzetí, nejedla se pernatá zvěř ani ryby, aby štěstí neuletělo a neuplavalo. K snídani se krájela vánočka, ale hlavním chodem bylo vepřové maso, pradávný obětní dar a symbol plodnosti, který měl zajistit prosperitu.
Důležitou součástí Nového roku byly kolední obchůzky a blahopřejné vinše. Z obchůzek městských zaměstnanců a tovaryšů dodnes zůstal kominík symbolem štěstí. Nejstarší tištěná přání se objevují už v 16. století, a protože nahrazovaly osobní setkání, nazývaly se omluvenky. Kolébkou kolorovaných a zlacených litografických blahopřání „veselých Vánoc a šťastného nového roku“ byla Anglie, odkud se tradice rozšířila do Evropy i zámoří.
Poslední z dvanácti osudových nocí připadala na předvečer svátku Tří králů, kterým křesťanské vánoční svátky končí. Kněz s ministranty obcházel jednotlivá stavení, svěcenou křídou na dveře zapisoval počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, oddělená třemi křížky upomínajícími na svatou Trojici. Dům se světil, vykuřoval, zpívaly se písně a dávala koleda. Ochranná znamení mají předkřesťanský původ, od středověku se iniciály vysvětlují i latinským spojením Christus mansionem benedicat „Kriste požehnej tomuto obydlí“. Obchůzky se účastnil také kostelník a učitel s žáky, kteří později psaní znamení převzali a na tříkrálovou učitelskou koledu chodili ještě po polovině 19. století. Místo znamení psaného se používaly také tištěné tříkrálové lístky anebo medaile uchovávané jako cenné talismany. Tříkrálové obchůzky jsou živé dodnes, ačkoli koleda postupně nabyla spíše charitativního významu.
Text a foto: Klub kultury Napajedla
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
