

14.11.2025 – ČR – Na Ples jako Brno je předepsán dress code black tie. Mistra etikety Ladislava Špačka jsme však vyzpovídali ještě o něco podrobněji. Jaká jsou pravidla stolování? Co dělat, když nám omylem něco spadne? A na co si dát na plese obzvlášť pozor? Ples jako Brno se odehraje v sobotu 24. ledna 2026 v brněnské Fait Gallery.
Je-li to například nůž, nesmí nás napadnout, že bychom ho zvedli. Určitě na něm budou nečistoty ze země – a co s ním pak? Položit ho na stůl? Někam s ním jít? A kam? To přece nemá řešení. Stane-li se nám to u jídelního stolu, počkáme, až přijde servírka, ukážeme jí nenápadně, co se stalo, a ona už bude vědět, co s tím. U rautového stolu je to jednodušší – tam spadlý předmět, třeba nůž nebo brambůrek, zakopneme pod stůl, kde počká do konce plesu. Musíme ovšem zvolit správnou intenzitu kopu, aby na druhé straně nevyletěl ven.
Na konzumaci alkoholu. Atmosféra je veselá, nabídka bohatá, nálada uvolněná – a tak si dopřáváme skleničku za skleničkou, až může nastat okamžik, kdy jsme přebrali. Prvním signálem, že máme dost, je nutkavý pocit, že si musíme sundat sako. V takovém případě přejdeme na vodu a počkáme. Pokud pokračujeme dál s vínem, přijde druhý signál – připadáme si mimořádně zábavní a myslíme si, že když si dáme další skleničku, bude to ještě lepší. V tu chvíli je nejvyšší čas odejít. Pamatujme, že dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava.
Na Plese jako Brno je tolik delikates, že nevíte, co dřív. Skvělé jsou ústřice, na které se stojí fronta. Vynikající jsou tygří krevety, foie gras nebo lahůdky s exotickým ovocem. Každý si tady najde to své.
Nejsem příznivec chlebíčků, svíčkové se šesti nebo španělského ptáčka. Ideální jsou jídla, která je možné sníst bez rizika, že si potřísníme kravatu nebo večerní šaty – například šunka krájená z kýty, kanapky, plátky různých druhů mas, kombinace delikates v malých mističkách. Na Plese jako Brno je vždy kuchyně stejně ohromující jako program či prostředí.
Především manipulaci s překládacím příborem. Pro přeložení plátku masa z rautové mísy na náš talíř nelze nikdy použít vidličku, třeba i čistou, která bude sloužit jen nám. Překládací příbor sestává ze lžíce a vidličky naplocho vložené do její prohlubně. Uchopíme je do jedné ruky tak, že lžíce je vespod, konce obou střenek tlačíme do dlaně a jistíme prsteníkem. Mezi vidličku a lžíci vložíme prostředník a takto vzniklými „kleštěmi“ nabíráme plátky masa, sýra, zeleninu nebo zákusky. Lžící pokrm podebereme a vidličkou naplocho přidržujeme. Pokud je pokrm tenčí než náš ukazovák (například plátek šunky nebo sýra), vysuneme ukazovák a proti palci obě části příboru pevně sevřeme. Každá mísa má svůj překládací příbor, aby se chutě nemísily. Příbor odkládáme zpět na mísu vypouklou stranou nahoru, aby šťávy stekly a nezanechaly zaschlý škraloup.
Jednohubku – jak název napovídá – jíme najednou, celou ji vložíme do úst. S tím by měl kuchař počítat a zvolit správnou velikost kanapky. Něco jiného jsou chlebíčky – ty na veřejné akci, a už vůbec ne na Plese jako Brno, nejíme, protože neexistuje slušný způsob, jak je zkonzumovat bez úhony. Pokud budeme jíst kuře, kost musíme opracovat příborem, abychom nevypadali jako divoši z Bornea. Hamburgery jíme rukama v rychlém občerstvení, avšak v restauraci jedině příborem.
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.