Šéfkuchař Oldřich Sahajdák: mým cílem je perfektní jídlo a spokojený host
4. 10. 2013 - VELKÉ KARLOVICE - Karlovský gastrofestival ve Velkých Karlovicích každý rok přináší vedle ochutnávek valašské gastronomie a krajových specialit také příležitost poznat umění uznávaných šéfkuchařů, držitelů prestižní michelinské hvězdy.
Pořadatelé každý rok pečlivě vybírají hlavního hosta, který souzní s filozofií gastrofestivalu důrazem na kvalitní regionální kuchyni a suroviny. V minulých dvou letech Valašsko navštívili šéfkuchaři z Itálie a Maďarska. Letos sem míří jeden z dvojice českých michelinských šéfkuchařů, Oldřich Sahajdák.
Jeho restaurace La Degustation Boheme Bourgeoise získala michelinskou hvězdu společně s pražským Alcronem první v ČR.O 38letém kuchaři je známo, že se soustředí především na práci ve svém podniku a mimo něj takřka nehostuje. Myšlenka Karlovského gastrofestivalu ho ale tak zaujala, že učinil výjimku a vůbec poprvé „pracovně“ míří na Moravu.
Pane Sahajdáku, prozraďte nám, jaká byla vaše cesta k profesi kuchaře?
Měl jste jasno už od dětství, nebo jste kuchařskému řemeslu propadl až později?Ve 13 letech, kdy jsem se měl rozhodnout, čím budu, mi to bylo vlastně jedno. Babičky stejně jako maminka byly kuchařky a tak nějak jsem s tím, že kuchařem budu, počítal. Za babičkou Sahajdákovou do kuchyně jsem jako kluk chodil často.
Po škole jste několik let pracoval v zahraničí. Jak moc pro vás byly tyto zkušenosti důležité?
Myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem udělal. Po škole jsem se spíš plácal v hospodách po Praze a to mě vůbec nebavilo, začátek devadesátých let v kuchyni byl pro mě spíš otrava. Kuchaře, se kterými jsem pracoval, práce nebavila a moc dobrého jsem se nenaučil. V cizině jsem poznal lidi, kteří prací žili i v soukromí a do práce chodili rádi. To jsem vůbec z domova neznal a přišlo mi to parádní.
Hlásíte se k české kuchařské škole Marie B. Svobodové z konce 19. století. Čím je pro vás tak inspirující i po více jak sto letech?
Současná doba nám přinesla spoustu pomocníků do kuchyně a tak je používáme, ale pořád máme stejný cíl - perfektní jídlo a spokojený host. Dneska stejně jako před sto padesáti lety. Marie B. Svobodová napsala krásnou knihu, plnou užitečných rad a kuchařských úkonů. Baví nás v ní číst a vařit s ní, ale používáme i recepty, co kuchaři donesou z domova nebo co nám jednoduše chutná. Podmínkou je, že jídlo musí být lokální.
Úspěch v podobě michelinské hvězdy vám nepochybně udělal velkou radost... Jak s odstupem času vnímáte její přínos? A jaké jsou vaše další cíle v gastronomii?
Neumím se moc radovat. Největší radost mám z kolegů - všichni od uklízečky po managera na tom měli podíl a pro mě je to potvrzení, že svou práci děláme dobře. A cíle? Nechci dělat svou práci hůř než teď a doufám, že mě bude pořád bavit. Nic složitého…..
Jak se těšíte na Karlovský gastrofestival do Velkých Karlovic? Podobných akcí, mimo svůj podnik, se "pracovně" příliš často neúčastníte, Karlovský gastrofestival je tedy spíše výjimkou... Proč jste kývl na pozvání z Valašska?
Těším se moc, bude to pro nás něco nového. Téměř nikdy nevaříme mimo naši kuchyň, bude to zážitek. Nikdy jsem ve Velkých Karlovicích nebyl, ale přijde mi dobré propagovat místní a regionální jídla a podniky, líbí se mi ta myšlenka festivalu v „lese“.
Na závěr jedna ryze "valašská" otázka: znáte a máte rád valašskou kyselici a valašské frgály?
Zrovna dnes jsme kyselici měli. A čas frgálu ještě přijde, nebojte.
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
