Sv. Valentýn: „Jak léčitel pakostnice k zamilovanosti přišel“
14. 2. 2014 - Z výloh obchodů přetékají červená srdíčka, v květinářstvích je nával, dobré restaurace mají romantické stoly pro dva na večer dávno dopředu rezervovány a z hračkářství mizí po kilech roztomilí plyšoví méďové – hlavně ti s nápisem „I love You“. Proč? Nu, je přece svátek zamilovaných….
Navzdory tomu, že rozum našeptává, že zamilovaní lidé by měli svůj stav oslavovat každý den, každou minutu, mají v kalendáři své pevné datum – právě 14. únor svátek svatého Valentýna. Tuzemští staromilci trvají na zažitém prvním máji, jako času lásky a Valentýna by nejraději poslali do stejných míst jako Santa Clause. Mladší generace se už ale na zamilovanou vějičku docela úspěšně chytají. Na obranu tohoto importovaného svátku, který se k nám z anglosaských zemí protlačil přes hranice až po roce 1989, musím říct – proč ne? Proč neslavit zamilovanost klidně v únoru i máji? Slaví se přece daleko podivnější věci – 2. února třeba Světový den mokřadů, 6. března je Den jódu a 21. duben je Mezinárodním dnem proti hluku a 2. srpna je Den suchého zipu (na mou duši). Svůj světový den má malárie, grafika, porodní asistentky, slunce… tak proč ne láska?
Kdo byl Sv. Valentýn?
Svátek má pravděpodobně kořeny až ve starověkém Římě, ve svátku Lupercalia. V předvečer toho dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž si potom mohl vytáhnout lísteček a vylosovaná dívka pak měla být jeho miláčkem v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Císař Claudius II zakazoval svým vojákům rodinný život. Bál se, že by pak chlapi místo dobývání chtěli sedět doma s manželkami. Valentýn vzdoroval a mladé zamilované páry tajně oddával. Byl zatčen a později popraven právě 14. února roku 269 a svátek Lupercalia tak splynul s oslavami jeho mučednictví.
Legendy však existují dvě a velmi pravděpodobně se v nich prolínají životy dvou světců stejného jména. I ve druhém příběhu je Valentýn původem urozený Říman. Ten druhý Valentýn uměl motlitbami uzdravovat nemocné z velmi těžkých chorob a byl obviněn z nekalých praktik, vězněn a sťat. Uměl vyléčit pakostnici, padoucnici, slepotu…
Ať už jde o příběh jednoho muže nebo dvou, jisté je, že Valentýnovy ostatky se dostaly do relikviářů po celé Evropě – speciálně jsou uctívány nejméně ve dvou desítkách chrámů v Německu, Polsku, Rakousku, Velké Británii, Severním Irsku. V České republice uchovává světcovu kost z lopatky relikviář na oltáři kapitulní baziliky sv. Patra a Pavla v Praze na Vyšehradě.
Tradice znovuobjevená
Svátek sv. Valentýna byl velmi populární, ale časem (asi kolem prvního tisíciletí) začal upadat v zapomnění. Starý svět musel objevit Ameriku a pak si ještě pár století počkat, než si počátkem 20. Století na světce vzpomněl americký výrobce vánočních přáníček Walter Scott. Když v roce 1907 přemýšlel jak oživit skomírající podnik, vymyslel, že by si lidé mohli posílat pozdravy i v jiné dny, než na vánoce. Zkusil to se svátkem zamilovaných, a když se v únoru rozhlédnete kolem sebe, dá se jen konstatovat, že mu ten tip docela dobře vyšel.
Láska, toast a holubice
Zatímco u nás je svátek zamilovaných i po více než dvaceti letech brán jako novota, v jiných zemích jde ho hluboce zakořeněný obyčej. Svátek opředený magií a tajemnem – vždyť nejde o nic menšího, než o pravou lásku.
A Štamgast&Gurmán radí: oslavte svou zamilovanost návštěvou oblíbené restaurace. My přece už dávno víme, že láska prochází žaludkem!
Text: Blanka Kovandová
Foto: Samphotostock.cz
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
