Rostou? Rostou! Na hřiby s košíkem a kosou
26. 8. 2011 - Od května do října (i po celý rok) narazíte v lese nejen na rozmanité druhy hřibů, hříbků a hub, ale i na houbaře. Stačí, když se v médiích mihne zpráva o tom, že právě rostou, a rázem je hřibařů plný les. Aby ne, houbaření je naše národní zvyklost a taková hřibová omáčka nebo smaženice je pochoutka k nezaplacení!
Kouzelný les
Do lesa chodím ráda a je jedno, zda zrovna rostou či nikoliv. Když ale narazím na pořádného praváka, kozáka nebo bedlu, život je hned o něco kouzelnější. Houbaření zkrátka k našim národním zvyklostem patří stejně jako láska k fotbalu, plzeňské dvanáctce nebo věčná nespokojenost a touha po věcech, které vlastní ti druzí. Závist se tomu tuším říká… Upřímně, i já sem tam závidím, ale zatím jen plné koše hřibů, které se v kuchyni úspěšného hřibaře promění tu ve smaženici, tu v hřibovou omáčku, případně si je usuší či zavaří na horší časy. Když jsem byla menší, hřiby tolik nerostly, nebo jsem se možná špatně dívala. Teď mám svá oblíbená místa, která znám jako své vlastní boty a po pár metrech vím, zda tedy rostou či nikoliv. Dnešní téma je o zkrátka o houbách ve všech možných podobách.
Jsem houbař a vy?
Hřib pravý, smrkový, suchohřib, bedla, babka, kozák, křemenáč a žampion. Tak jedině tahle skupina hub mi smí přes práh domu. Proč? Jedná se ryze jedlé a velmi výtečné houby, které bezpečně poznám i při setmění a navíc, skvěle chutnají a voní. Jsou navíc natolik typické a léty a generacemi prověřené, že jen stěží je zaměníte s ostatními druhy. Jak už jsem se zmínila v úvodu, houbaření je nejen národní zvyklost, ale také skvělý způsob relaxace a zároveň aktivního odpočinku. I když máte stejně jako já svá oblíbená místečka, ne vždy je to sázka na jistotu, takže těch pár kilometrů po lese dá člověku mnohdy zabrat. Ale ten výsledek potom stojí za to!
Historie plná hub
Proč jsou vlastně houby tak oblíbené? Ještě mnohem dříve, za časů chudoby a nedostatku jiných surovin to byla běžně dostupná plodina, za kterou se nemuselo platit. A tak je tomu dodnes, vždyť celá řada pokrmů z hub má své hluboké kořeny v dávné minulosti, kdy se houbovým kubou, hřibovými polévkami, omáčkami či smaženicemi krmily celé generace. Houby mají nízkou kalorickou hodnotu, jsou bohaté na vitamíny a minerály a neobsahují žádný tuk. Jsou plné vody a vlákniny, která lidskému organismu více než prospívá. To se samozřejmě bavíme o houbách jedlých, těch jedovatých je sice méně, zato díky obsahu jedů jsou pro člověka nebezpečné.
Rovnováha jistí kvanta hub
Kdy a kam tedy na houby, aby ten výlet nestál za houby? Houby rostou po celý rok, to vám potvrdí každý zkušený houbař. Jedlé houby, které tak rádi zařazujeme do našeho jídelníčku, mají dvě vrcholné fáze. První je od května do července, poté nastává krátkodobý útlum, avšak od srpna do poloviny října najdete u lesa sotva místo k parkování. Správný hřibař sice po lesích chodí pěšky, ale něčím ty kvanta hub musí odvést! Velmi také záleží na počasí. Pokud je sucho, nebo naopak příliš vlhko, hříbky se jen tak neukážou. Nejvíce hub roste tehdy, když si půda udržuje optimální teplotu a optimální vlhkost, zkrátka je ve vzácné rovnováze. Úspěšnost růstu a následného sběru hub závisí i na teplotní rovnováze. Pokud jsou denní i noční teploty vyrovnané, tak hřiby rostou nejrychleji.
MykoMapa nejen pro mykology
Kam na houby? Ještě donedávna byly oblasti výskytu hub soukromým tajemstvím každého člověka, dnes najdete na internetu nejen spoustu diskuzí na téma Kam na hřiby a zda již rostou, ale velký zájem vzbudila i tzv. mykomapa. Tato první a zatím jediná mapa, která předpovídá pravděpodobnost růstu hub na území republiky, vznikla díky několika málo nadšencům. Mapa současně informuje i o možném riziku nakažení nemocemi přenášenými klíšťaty. Jak se na mapě orientovat? Jednoduše, její aktualizace probíhá vždy každých 14 dní a podle barevného odstínu na daném území lze rozpoznat, zda se v lokalitě houby vyskytují, či je lépe se za nimi vypravit třeba o pár kilometrů jižněji. Zkrátka dobrá věc pro každého houbaře!
Pár pravdivých pravd
Pojďme si povědět něco málo zajímavostí ze života hřibů a hub, mezi houbaři totiž panuje celá řada mýtů a nepřesností, které mohou celkový dojem ze sběru lákavé plodiny zbytečně narušit. Často se říká, že jsou houby těžké na žaludek a není vhodné je jíst na noc. V tomto případě záleží na každém organismu, jak houby přijme. Někomu pomohou hned, jiný se s nimi rozloučí až za pár dnů, navíc doprovázen bolestmi břicha. Záleží také na úpravě, například smažené houby, případně houby s vejci či v kombinaci s alkoholem jsou trestem pro každého „žlučníkáře“. Naopak vývary z hub či krémové houbové polévky mohou s jistotou jíst i ti, kteří se potýkají s potížemi zažívacího traktu. Myslíte si, že jedlá houba nemůže způsobit otravu? Jste na omylu, zapaření, nevhodné skladování či rozkládající se bakterie vám mohou způsobit bolesti žaludku a celkovou nevolnost. Houby proto sbírejte do košíku, plátěných či papírových tašek a zvolte vhodnou tepelnou úpravu, případě sušení.
Nedohub zajistí zkázu všech hub!
Alkohol a hřiby, další velké téma. Se skleničkou piva nebo vhodně zvoleného vína ke smaženici či k jiným hřibovým pokrmům chybu neuděláte, rozhodně ale alkohol konzumujte s mírou. Takže pokud vás potrápí nevolnost, zcela jistě souvisí s přemírou alkoholu, nikoliv přímo jen s houbami. Ovšem pozor na kombinaci halucinogenních hub s alkoholem, zde jisté nebezpečí otravy hrozí. Sušíte rádi houby? Kdo ne, ovšem pozor na babky, při sušení se na nich množí parazit nedohub. Babka se tak rázem stane závadnou, neboť nedohub po požití ohrožuje slinivku a při sušení se tento nebezpečný parazit velmi rychle rozšiřuje i na ostatní sušené houby. Mrazíte houby? Přiznám se, že mě to nikdy dříve nenapadlo. Ovšem život se mění a já mám v mrazničce rázem tři krabičky za čerstva krájených hříbků schovaných pro strýčka Příhodu. Dozvěděla jsem se ale, že je lépe je před mražením krátce tepelně zpracovat a podusit. Příště to tak určitě udělám!
Houbová symfonie
Pokud zrovna nehodláte hřiby sušit, nabízí se celá řada tepelných úprav. S houbami lze dělat kulinářské divy, můžete je grilovat, smažit, připravit z nich omáčku, pastu či výtečné polévky. Lesní houby mají v české kuchyni tradiční využití, jejich výhodou je snadná úprava a jedinečná chuť. Už dříve jsem se zmínila, že zejména generace předešlé houbové pokrmy vyhledávaly a tvořily z nich výtečné lahůdky, například takové prvorepublikové kuchařky se bez hub neobešly, stejně jako po houbách velmi často sahají i kuchaři v moderní gastronomii. Houby jsou skvělým doplňkem nejen masitých pokrmů, ale skvěle chutnají i samostatně. Stačí je posolit, pokmínovat a orestovat na másle a rázem máme lehkou odpolední svačinu. Týká se to zejména bedel a hříbkovitých druhů. Kořenit či nekořenit houby? S rozvahou. Houby jsou už tak těžce stravitelné a navíc jsou poměrně aromatické, proto si bohatě vystačíte s česnekem, cibulí či bylinkami, které běžně rostou na záhoncích.
Text a foto: www.vseovareni.cz
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
