13. 4. 2016 – SVĚT – Kdo by ho nemiloval… Někdo má rád jemnější, někdo naopak aromatický, jinému zaplesá srdce nad klasickým „smažákem“ bez rodokmenu. Prostě sýr… V následujícím článku se dozvíte, který získal pověst nejhoršího, nejoblíbenějšího i nejdražšího.
O kvalitě britské gastronomie se vedou v odborných i neodborných kruzích vášnivé debaty. Přesto mají Angličané několik sýrů, na které mohou být patřičně hrdí, ať už se jedná o Cheddar nebo Stilton. Zajímavostí je, že se o Stiltonu jako první zmiňuje slavný Daniel Defoe. Ovšem jeho popis není příliš chutný: „Tento sýr se nechával zrát daleko déle, než bylo přípustné. V hospodě Bell Inn ho nosili na stůl tak hustě pokrytý roztoči a červy, že se musel jíst lžící…,“ Naštěstí dnes Stilton zraje ne tak dlouho a lidé si na něm pochutnávají i bez přítomnosti hmyzu.
V našich sýrárnách čas od času dokonce do něj zapíchnou láhev s Portským vínem. Po 14 dnech je sýr s příchutí portského dokonalou lahůdkou…O rozvoj sýrařského řemesla ve staré dobré Anglii se postarali Římané. Pravda, i před jejich okupací Britové nějaké sýry vyráběli, ale asi moc chutné nebyly. Ve středověku vládla doba sýrového temna. Svědčí o tom i přítomnost jistého sýr pod názvem Suffolk. Dnes se o něm bez nadsázky dá říct, že šlo o nejhorší sýr té doby. Pocházel z oblastí známých výrobou másla v Essexu a Suffolku. Dokonce se o něm zpívaly i písně:
„To barbaři mě vyrobili as,
vždyť zdám se tvrdší nežli ďas.
Nůž do mě nezakrojí, oheň nespatří,
psi na mě štěkají, sežrat mě se ji nedaří.“
Tento sýr byl vyráběn z odstředěného mléka a byl skutečně velice tvrdý. Čím déle zrál, tím nechutnější byl. Říkávalo se mu Bílé maso a jedli jej ti nejchudší z chudých. Tvrdé sýry začaly ztrácet špatnou pověst během sedmnáctého století. Jeho koncem si začal budovat dobrou pověst právě Cheddar. Ale až koncem dvacátého století začalo sýrařské odvětví v Británii konečně vzkvétat. Dnes jsou už běžně k mání kvalitní a vynikající sýry. Díky nim můžeme zapomenout na až strašidelnou anglickou sýrařskou historii….
Asi nikoho nepřekvapí, že největšími milovníky sýrů na světě jsou Francouzi. Holanďané jim sice zdatně šlapou na paty, Řekové ho zase snědí více, přesto je to ale právě Francie, kde se vyrábí nejvíce druhů sýrů. Francouzský prezident Charles de Gaulle prý jednou prohlásil, a narážel tím zejména na francouzskou samolibost: „Jak mám vládnout národu, který má na každý den roku jiný druh sýra.“ Jedním z nejoblíbenějších sýrů je Camembert. Za doby své více než dvou set leté existence se stal známým opravdu po celém světě. Podle pověsti vznikl vlastně náhodou. Ve víru událostí francouzské revoluce se jeden rebelantský farář z Brie (oblast blízko Paříže) schovával na statku Marie Harel, obyvatelky vesničky Camembert v Normandii. Ta ho ukrývala pod hrozbou trestu smrti. Vděčný farář se jí tak chtěl odvděčit. Peníze neměl, zato duchovní bohatství ano. Naučil ji tedy, co uměl krom modliteb nejvíce - umění výroby sýra. Marie Harel a zmíněný farář spolu testovali a experimentovali. A světě, div se, podařilo se jim místní běžný sýr, který místní sedláci vyráběli po staletí, zdokonalit do podoby delikatesy velmi podobné té dnešní. Pojmenovali ho podle místa, kde ho společnými silami vymysleli. Camembert poté ovládl svět. Jeho popularitě také výrazně pomohl Napoleon, který údajně po tomto sýru doslova šílel.
Zdroj text a foto: Boutique Gurmán, vemena.cz
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.