dTest: Konec nákupů „na sekeru“?
27. 07. 2017 - Zákon definuje spotřebitelský úvěr jako odloženou platbu. Spadají pod tuto definici i nákupy tzv. „na sekeru“?
Oblíbená praxe, kdy obchodník počká svému zákazníkovi s platbou do výplaty nebo až mu přijde důchod, může být v ohrožení. Úvěry smí totiž poskytovat jen licencované společnosti.
Právní úprava spotřebitelských úvěrů, platná od loňského prosince, má zatočit především s lichváři a různými pokoutnými poskytovateli půjček, možná ale bude mít další nezamýšlený efekt. „Definice spotřebitelského úvěru je velmi široká, aby se lichváři neschovávali za žádné výjimky,“ říká Miloš Borovička, právník spotřebitelské organizace dTest, a vysvětluje: „Spotřebitelským úvěrem je tak každá odložená platba poskytnutá spotřebiteli. Běžná praxe, kdy si prodavači v konzumu píší útratu, kterou zákazník vyrovná, když mu přijde výplata, tam zřejmě spadá rovněž.“ Český zákonodárce totiž rozšířil působnost zákona oproti evropské směrnici, ta by s „nákupem na sekeru“ neměla problém.
K poskytování spotřebitelských úvěrů se váže řada povinností, ať už jde o písemnou formu smlouvy či rozsáhlou informační povinnost před jejím uzavřením a ve smlouvě samotné. „Při nákupu na dluh by asi nikdo něco podobného nevyžadoval, i přes rozpor se zákonem by i ústní smlouva byla platná,“ říká Borovička a dodává: „Neplatnost by se ale dala dovodit z absence ověření schopnosti spotřebitele splácet, i když vesnický obchodník může mít o poměrech zákazníka lepší představu než kdejaká banka.“ V takovém případě by stejně dlužník musel zaplatit, ale podle svých možností, tedy v delším časovém horizontu.
Obchodníci ale riskují především na jiném poli. Zatímco prodejce většinou ví, na kterého z domácích zákazníků se spolehnout může a na kterého ne, neplnění povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru může být vysoce pokutováno. „Kdo poskytuje spotřebitelské úvěry bez patřičné licence, kterou nová právní úprava vyžaduje, podniká v úseku spotřebitelských úvěrů neoprávněně, za což může být sankcionován pokutou až do výše 20 milionů, při větším rozsahu by se jednalo o trestný čin,“ říká Borovička a dodává: „Neočekáváme, že by se Česká národní banka vydala kontrolovat malé obchody, jestli náhodou nedávají na dluh, ale na podnět musí dozorový orgán reagovat z úřední povinnosti.“ Paradoxně tak udání toho, kdo pro nespolehlivost na dluh nic nedostane, může obchodníkovi přinést značné komplikace, vychází-li jiným zákazníkům vstříc. Nezbývá než doufat, že zákon nebude v praxi vykládán tak tvrdě.
Zdroj: Vanda Jarošová, public relations časopisu dTest
Ilustrační froto: Pixabay
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
