ROZHOVOR S LADISLAVEM ŠPAČKEM
11. 6. 2018 - PROHŘEŠKY ETIKETY V NAŠICH RESTAURACÍCH? LADISLAV ŠPAČEK: ÚPLNĚ VŠECHNO
Kdo by nechtěl ovládat, správné návyky etikety. Tu má doslova v malíčku nejznámější český odborník na ni Ladislav Špaček, se kterým jsme se potkali u šálku dobré kávy. „Tyto dovednosti o vás okamžitě prozradí, jestli jste zkušení v oblasti etikety a stolování nebo ne,“ usmál se.
Od Ladislava Špačka jsme se při našem povídání také ještě například dozvěděli, že si v životě neoblékl tepláky a že podle něj je nejhorší kuchyně ta anglická. „Ono to jejich jídlo vypadá dobře, ale vůbec nemá chuť. Jejich steak vypadá tak, že se do něj zamilujte, ale dáte ho do úst a nevíte co s tím,“ svěřil se svými zkušenostmi odborník na etiketu. Ten, který v minulosti jako tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla procestoval více jak padesátku zemí světa. Stoloval tak například s anglickou královnou či prezidentem USA.
Připomeňte nám prosím, proč jste se začal etiketou zabývat, vyplynulo to například právě z vaší funkce tiskového mluvčího prezidenta Václava Havla?
Mě vůbec nenapadlo dlouho po odchodu z Hradu, že bych se mohl etiketou zabývat profesionálně. Samozřejmě, že jsem se s prezidentem účastnil desítek nejrůznějších akcí. Například večeře v Buckinghamském paláci s anglickou královnou. Také jsem byl v Elysejském paláci, v Bílém domě, v Austrálii a já nevím kde všude. Takže to vše jsem absolvoval, ale nikterak cílevědomě jsem si toho nevšímal a nesledoval jsem to. Ale po letech nyní zjišťuji, že jsem si to nevědomky a nepozorovaně ukládal do podvědomí a nějak to ve mně zůstávalo. Asi jsem k tomu měl pravděpodobně už nějaké dispozice, protože já jsem byl vždycky takový slušňák.
Představíte nám vaši poslední knihu? Kolik jste jich již vydal, 25 – 30? Je některá z nich vaše nejoblíbenější, proč?
Je to Sofiina volba, a já si na to vždycky vzpomenu, když se mám rozhodnout, kterou knihu mám nejraději. Do všech jsem vložil obrovské úsilí, znalosti, vůli, červeného vína a času. Nejlepší knihou podle mne je ta poslední - Etiketa pro každého.
A kterou máte tedy nejraději?
Je to série tří knížek Dědečku vyprávěj, pro malé děti. Tam se ty děti učí etiketě nenásilným způsobem vyprávěním, pohádkami, příběhy, pověstmi. Kniha obsahuje i CD a denně slyšíme rodiče, jak jsou šťastní, že tu knihu mají. Jak jim to pomáhá, jak jim ten svět dětí rozšiřuje právě o oblasti etikety, etiky, mravnosti, výchovy – hodnotách které bychom měli sdílet, a to všechno v těch knihách je.
Sezóna grilování, zahradních a open párty je tady, dalo by se říct, že právě na těchto akcích platí volnější zásady společenského chování, než na těch oficinálnějších a tradičnějších nebo i tady se mají lidé řídit společenskými pravidly - etiketou? Je vždy na nich nutný dress code?
Spousta lidí si myslí, že etiketa je oblek, kravata a vyleštěné polobotky. Ale ona je řekněme norma chování k ostatním lidem. Ohleduplnost, empatie, takt, umění přizpůsobit se žánru situace, ve které jsem se ocitl. Je stejně bludné usednout na zahradu při grilování v obleku a kravatě, jako jít do Národního v džínách. Takže dress code je samozřejmě pro grilování určený a rozhodně to nesmí být oblek. Oblek, který si vezmeme na večeři do restaurace nebo na promoci syna. Takže na grilování je povinný uvolněný casuall dress code. To znamená, že na grilování chodíme v košili, máme přehozený svetr přes ramena, nepoužíváme sako, máme dlouhé, volné plátěné kalhoty a na nohou můžeme mít sandály nebo tenisky. Lidem přesto nenařizuji, co mají nosit, jen jim říkám, aby si uvědomili, jak působí na ty ostatní. Mělo by to být esteticky a příjemně. To platí i o oblékání doma. Lidé se mě ptají, jaké mám tepláky. Já jsem je v životě na sobě neměl, nikdy. Nenosím je, protože si myslím, že v nich muž nevypadá dobře. A navíc, já jsem nikdy nesportoval. Já jsem se vždycky cíleně sportu vyhýbal.
Jsou nějaká nová pravidla etikety, která bychom měli znát?
Za Guta Jarkovského nebyl golf, přesněji nejezdilo se s klienty na golf, nebo na jachtu v létě do Itálie. Nebo nebyly mobily, e-maily, nebyla „netyketa“ na síti. Takže je celá řada nových oborů, ve kterých najednou zjišťujeme, že na to nejsme připraveni. Proto si musíme začít vytvářet pravidla pro tyto nové nezvyklé situace. Navíc mnohé z nich se proměňují. Dnešní mladý manažer nevypadá, jako vypadal velkouzenář a velkopekař za první republiky, který chodil ve fraku. Dnes mladý manažer nadnárodní společnosti vypadá jinak a jeho partnerka také. Dnešní etiketa musí také vycházet z potřeb dnešní soudobé společnosti, dnešní generace třeba těch manažerů. Takže například etiketa na síti, jak pracujeme s mobilem.
Mobilem? I na to jsou pravidla?
Vzít mobil – hovor v přítomnosti klienta je hrubá urážka. Protože vy tím, že jej vezmete, říkáte, hm, ten kdo mi volá, je důležitější než Vy.
Jaký je podle vás dnešní svět gastronomie, restauratérství, hotelnictví? Dá se říct, že lze v těchto zařízeních u nás potkat ještě pracovníky stylu „Obsluhoval jsem anglického krále“ nebo se i tento svět změnil?
Mizí to a velmi rychle. Je to katastrofa a všichni restauratéři, lidi podnikající v oboru gastronomie, tak jsou z toho nešťastní. Tak říkajíc nejsou lidi, ale ne že nejsou tito ve stylu tohoto filmu. To byla persona. Když on stál na tom „place“, měl pod kontrolou celou kavárnu a přesně věděl: tam ten bude platit, ten potřebuje dolít vodu, a měl všechno pod kontrolou. Dneska tohle vychování lidé, kteří pracují v pohostinství, nemají. Ale nemůžeme jenom lkát nad zašlými časy. To bychom daleko nedošli. Musíme si uvědomit, že ta doba se také proměňuje. A že tento způsob noblesy – obsluhy ve smokingu že už dnes by se uplatnil málokde. Ve většině dnešních moderních restaurací se prosazuje způsob obsluhy, kterému bychom říkali friendly.
Jaké „prohřešky“ z pohledu etikety vídáváte v našich restauracích nejčastěji?
Úplně všechno. Lidi neumí sedět správně u stolu, špatně drží sklenice. Že třeba ženy si neumí dát na klín ubrousek. Že lidé drží příbor jako tužku a ne s vrchním držením. Takže jedno za druhým. Nevíme jak správně jíst polévku. Při jídle neumíme konverzovat, neumíme být zábavnými společníky. Neumíme jaksi okouzlit ten svůj protějšek, ať už je to dáma nebo obchodní partner. Nevíme, jak správně jíme těstoviny. Někdy to ani neví ten personál, jak má nám aranžovat stolní inventář, jak založit příbor. Všechno špatně. Spousty věcí. Já opravdu bych tam mohl vlítnout a říct: etiketní policie a jdeme na to. (Úsměv.)
Procestoval jste jako mluvčí prezidenta více jak padesátku zemí světa, která kuchyně vás nejvíce oslovila?
Pokud si myslíte, že ta česká, tak ani nápad. Je tučná, tlustá, těžká. Co v ní letí? Husa, zelí knedlík nebo vepřo, knedlo, či svíčková, smažák. Francouzská kuchyně mě zase neoslovuje, kromě mořských plodů se z ní málokdy dobře najím. Amerika to vůbec, Američani neumí vařit vůbec. Británie je nejhorší kuchyní na světě, nic horšího neexistuje. Ono to jejich jídlo vypadá dobře, ale vůbec nemá chuť. Jejich steak vypadá tak, že se do něj zamilujete, ale dáte ho do úst a nevíte co s tím. Latinská Amerika - hrůza. Tam si dáte v restauraci steak a přinesou vám steak, který má sedm centimetrů, je přes celý talíř a není k němu vůbec nic. Takže v mých očích vítězí jednoznačně Asie a Itálie. Ta pro tu naši evropskou kulturu, té kuchyně se Italové zmocnili a udělali z ní styl, stejně jako jejich styl v oblékání. Italové vtrhli jak do světa módy, tak do světa stolování. Naučili nás uvolněnosti, italský styl miluju a jako exotiku Asii. Takže to jsou podle mne dvě nejlepší kuchyně na světě.
Text: Jana Vozárová, Foto: archiv Ladislav Špaček
! ČLÁNEK V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU !
Objednejte si roční předplatné časopisu Štamgast & Gurmán
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
