Slunéčko zapadá za hory, pasáci pečou brambory nebo šneky, žáby, vrány a další havěť
26. 9. 2012 - Říkáme si, jaké to měly děti třeba před sto lety romantické dětství – celé dny bosé na pastvě v chumlu svých kamarádů. Zkrátka přesně jako na obrázcích Josefa Lady, který s bravurou zachytil i dým stoupající nad ohníčky s pečenými bramborami malých pasáčků. Jaká byla realita? Jak vypadal jídelníček dětí na pastvě?
Kdo má doma děti, tak ví, že jsou věčně hladové – hlavně ty dospívající. Stejné to bylo i před lety a tak dětem, pasoucím dobytek v drtivé většině případů nestačilo jídlo, které dostaly z domova (tedy pokud nějaké dostaly). Malí pasáčci se tak naučili mistrně improvizovat s tím, co nabízela okolní příroda.
Antonín Václavík napsal v „Luhačovském Zálesí“ o zvyklostech pasáčků na konci 19. století, tak je poznal on sám: „Pasoucí mládež vstává již o čtvrté hodině, aby napásla do desáté. Odpoledne pase od třetí až čtvrté do klekání… K snídani dostává pasák krajíc chleba s vykrojenou jamkou, v níž je buď máslo, tvaroh, povidla nebo vaječnice na slanině. Odpoledne s sebou neberou nic nebo jen kus chleba, ježto se může každý doma nasvačiti.“ Jenže chleba na dlouho hlad nezahnal a tak národopisec poznamenává, že další pokrmy mládeže na pastvě naznačují způsob primitivního stravování. Děti pojídaly „ščíf“ (šťovík), „zajačí zelé“ (šťavel), kozí bradu luční, zemské ořechy – tj. hlízy hrachoru, jahody, borůvky, maliny, ostružiny, dřínky, hložky – tj. plody hlohů, trnečky – plody planého trnčí, šípinky, „léskové“ i „hrubé“ ořechy, z ovoce pak trnky čili švestky, dále plané i ušlechtilé hrušky, jablka, třešně, višně, oskeruše, břakyně (plody břeků – Sorbus terminalis), mišpule. Ovoce bylo pojídáno ve stavu přírodním, sušeném a vařeném. Ovocná marmeláda, kterou pasáci vaří z ovoce, se zve „chamula“. K chamuli pekla chasa v ohni brambory nebo tuřín…
„Pasáci opékali také šneky v ulitách, nastrčené na prutu, přičemž je vlastní močí solili. Drobné ryby, raci, žabí stehýnka, jakož blátem obalená v ohni pečená vajíčka ptáků a drůbeže přicházely často v úvahu v této přírodní kuchyni; po syrových vejcích bylo lze dostati pěkný hlas, proto někteří marnivci pili vajíčka jen syrová. Měl-li pasák chuť na kyselé, naslinil proutek, zastrčil jej do mraveniště, říkaje: „Bravénečku, daj ně vína, já ti dám zas trochu piva“. Načež kyselinu mravenčí s proutku slizoval…“, zmiňuje Antonín Václavík.
Jaroslav Štika ve své knize „Lidová strava na Valašsku“ zmiňuje, že vítaným zpestřením jednotvárného jídelníčku byly například mladé veverky, sysli a také mladé vrány. Zkušený pasák uměl ulovit i zajíce. „V horských potocích se lovili raci a žáby po stovkách. Na jaře cucali čmelákům med z těla a jedli předhrudí chroustům, když jim předtím utrhli hlavu a tělo s nohama. Za pochoutku se považovala ptačí vajíčka – ta obalili blátem a pekli v horkém popelu nebo je pili syrová,“ píše autor a dodává: „Nejlépe zasytily brambory. Chodily na ně, ještě než se vykopaly, po kopačce je pracně sbírali po brambořišti. Pekli je v popelu a dokonce i vařili. Tuřín ukradený z blízkého pole jedli syrový nebo vařený. Ti starší uměli podojit krávu.“
Život na pastvě byla očividně jedna velká škola znalosti přírody a jejích darů. Nejlépe prý bylo na pastvě právě na podzim, kdy už pasáčci nemuseli tak úzkostlivě hlídat, aby dobytek „nevešel do škody“ a mohli se tak věnovat hrám a samozřejmě shánění možných i nemožných dobrot.
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
