Twí a Long: ve Vietnamu nám chybí vepřo knedlo zelo a svíčková
15. 01. 2020 - VIETNAM - Oba vyrostli v Česku, ale v žilách jim koluje vietnamská krev. Nguyen Phuong Thuy (Twí) a Tran Hoang Long se před čtyřmi roky rozhodli, že v srdci Evropy budou popularizovat vietnamskou gastronomii, a založili za tím účelem projekt nazvaný ZaseRýže.
Jejich kurzem vaření prošly tři stovky absolventů, vystupují na různých food festivalech a cooking show, pořádají komentované prohlídky vietnamskou tržnicí, vydali úspěšnou vietnamskou kuchařku, prodávají vlastní oblečení.
„Vietnamci v Česku žijí už čtyři desetiletí, ale předchozí generace se příliš neotevřela a nepředala zbytku společnosti informace o tom, kdo vlastně jsme. My to napravujeme,“ tvrdí Twí s Longem.
Slovo Vietnam Češi stále silně vnímají v kontextu stánkových prodejců laciného textilu či elektroniky. Jaká je to doopravdy země?
Život je tam už na dobré úrovni. Lidi hodně jedí, nakupují, žijí. Vietnam objevuje čím dál víc turistů, kteří ho na sociálních sítích popisují jako druhé Thajsko. Ve Vietnamu najdete vše z Asie – krásnou přírodu, moře, písečné duny, nejvyšší pohoří celé jihovýchodní Indočíny… Dvě největší města jsou hodně odlišná. Zatímco Hanoj je historickou metropolí s památkami, Saigon neboli Ho Či Minovo město na jihu země tepe v moderním rytmu mrakodrapů.
Kdybyste měli jmenovat největší kulturní rozdíl mezi životem tady a ve Vietnamu, bude to…
Chodníková kultura. Lidi vycházejí ven, sedají si na chodníky a povídají si. V tomto ohledu je asijská společnost živější. Vypadá to tam pořád jako o letním víkendu na Jakubském náměstí. Všude v ulicích navíc voní skvělé jídlo, což vás neustále nutí něco baštit. Naši rodiče při vzpomínání na dětství často mluví o jídle. Street food byl už za jejich dospívání velké téma, přestože se ve Vietnamu hodně vaří i doma. Pokrmy jsou regionálně velmi rozdílné, takže když cestujete, ochutnáváte stále něco nového.
Jeden z vašich projektů, Vietnam na klíč, je takovou cestovní minikanceláří. Vyrazíte se skupinkou do Vietnamu a poznáváte ho.
Jde o to představit jim Vietnam jinak než z mainstreamového turistického pohledu. Využíváme u toho samozřejmě znalosti jazyka a místních zvyklostí. Hned po příletu třeba sedneme na skútry a projedeme na nich město. Což většina turistů nedělá, protože se bojí na první pohled šílené dopravy.
Píšete blog, vydali jste kuchařku, pořádali kurzy vaření, nabízíte catering i přednášky. Co vás přivedlo k tomu popularizovat tímto způsobem v Česku vaši pravlast?
Vietnamská komunita žije v Česku už zhruba čtyři desetiletí. Jenže generace našich rodičů doteď pořádně nezvládla předávat dál informace o tom, kdo vlastně jsme. Pak naráz přišel boom vietnamské kuchyně v Česku, a to samotné Vietnamce překvapilo. Vždyť naši rodiče těmi jídly odjakživa hostili české kamarády, ale popularitu si získala až nyní. Otevírají se vietnamské restaurace a nám přišlo jako dobrý nápad o tom začít mluvit. Překvapilo nás, kolik lidí to poslouchá a čte, a že to celé jde tak nějak samo.
Když budu chtít vařit podle vaší kuchařky, nebudu mít problém se sháněním surovin?
Snažili jsme se sestavit recepty z dostupných ingrediencí. A čtenáři, kteří bydlí v menším městě či na vesnici, se mohou zeptat kamaráda z večerky. Ten je určitě sežene na tržnici, buď v brněnské Vinamo, nebo pražské Sapa.
Existují v Česku autentické vietnamské restaurace?
Těch, které se označují za autentické, funguje až moc. Problém je, co znamená slovo autentická kuchyně, protože ve Vietnamu vaří každá rodina jinak, podle receptů předávaných mezigeneračně. Už jen když srovnáme jídla, která vaří naše rodiny, tak budou velice rozdílná.
Dobře, když ale půjdu do asijského bistra na nudle s gyrosem, tak to ta pravá Asie asi zrovna nebude, co?
To je takový vietnamský výmysl převzatý od Turků, aby byly nudle pro Čechy lákavější, protože polévky nebo závitky se tady od začátku v bistrech neprodávaly dobře. S původní kuchyní to ale nemá nic společného, bylo to jen přizpůsobení se momentální poptávce.
Na protipólu stojí bistra v tržnici na Olomoucké, kde připravují tradiční vietnamskou gastronomii.
Vždycky si tam můžete dát rýžový set a několik druhů nudlí. Původně šlo výlučně o občerstvení pro místní trhovce, s poptávkou se ale bistra otevřela Čechům, aniž by se změnila jejich autenticita. Začátečníkům je vřele doporučujeme.
A kdy se ze začátečníka stane pokročilý?
Při poznávání vietnamské kuchyně se zpravidla nejdříve spřátelíte s dvěma zásadními pokrmy – polévkou Phở bò a masovým salátem Bún bò Nam Bộ. Plus smaženými a nesmaženými rolkami. Pokud vám zachutnají, můžete bez obav z nepříjemných překvapení pokračovat dál.
Na jakých chuťových záludnostech může můj zájem o vietnamskou kuchyni ztroskotat?
Třeba Phở bò obsahuje skořici nebo badyán. Když lidi říkají, že jim něco strašně moc připomíná, hned odpovídám za ně: vánoční perníčky.
Chybí vám při dlouhém pobytu ve Vietnamu něco českého?
Vepřo knedlo zelo a svíčková!
Když už jsme jmenovali nejpopulárnější vietnamské speciality, zkuste si vzpomenout taky na něco méně známého.
Na food festivalech připravujeme třeba vaječné nudle s vepřovým masem marinovaným po kantonsku ve směsi ústřicové a sójové omáčky, koření pěti vůní a cukru. V tomto receptu je patrný čínský vliv, ostatně celá vietnamská kultura vždy byla a stále je do velké míry ovlivněna tou čínskou. Vietnamci dodnes čtou čínské romány a dívají se na čínské filmy. Psalo se dokonce i znakovým písmem, které ale v éře francouzského kolonialismu nahradila latinka. Kromě písma tehdy ve Vietnamu zdomácněly také francouzské bagety. Dostaly vietnamskou náplň a je z nich dodnes oblíbené studentské jídlo.
Co lidé ve Vietnamu pijí?
Populární je domácí rýžová pálenka z přebytků úrody, něco jako tady slivovice. Nakládají se do ní různé věci od ovoce po hady, mořské koníky a ještěrky.
Prosím?
Jsme hodně pověrčiví a had znamená sílu. Kromě toho, že destilátu dodává lehké aroma rybiny, měl by také konzumenta chránit a posilňovat. To sice není vědecky dokázané, ale kobra v lahvi pálenky přinejmenším vypadá fakt hezky.
Cítíte se být více Vietnamci, nebo Čechy?
Lidi se nás takhle často ptají, a my vlastně ani sami pro sebe nemáme jednoznačnou odpověď. Ty identity se asi střídají, stejně jako jejich výhody a nevýhody. Jednou si považujete toho, že se v obou zemích cítíte příjemně a že vlastně máte dva domovy. Podruhé se vám stýská, a nevíte, kam vlastně patříte.
Je to generační problém?
Česko-vietnamské mládeži, která už vyrostla tady, se říká Banánové děti. Jsou totiž žlutí zvenku, ale bílí uvnitř. Formuje je česká kultura, ale až na prahu dospělosti párkrát navštíví Vietnam a poznají tam nějaké kamarády, zasáhne je nejistota ohledně vlastní identity.
Jsou nějaké rozdíly v kultuře stolování?
Určitě, ve Vietnamu je zvykem domácí foodsharing, kdy sedíte kolem stolu a dělíte se o jídla vyskládaná uprostřed. Na večeři se obvykle podává talíř s masem, talíř se zeleninou, zeleninová polévka nebo vývar a obrovitánská mísa rýže. Večeře začíná tím, že nejmladší člen rodiny naservíruje všem rýži, zbytek si pak každý bere sám.
Někde jsem četl, že kdo dojídá poslední, ten musí umýt nádobí.
(smích) Ano, to je takové pravidlo. Trvalo mu to prostě moc dlouho a ostatní na něj nemůžou čekat! Ale nebojte, ve Vietnamu se nikam nespěchá, lidi zvládnou sedět u večeře klidně dvě nebo tři hodiny. Je to nejdůležitější část dne. Doba, kdy jste doopravdy s rodinou a sdílíte s ní nejen jídlo, ale i zážitky.
Máte mezi svými projekty nějaké čerstvě narozené dítko?
Dobročinný merchandise v podobě street a hoperského oblečení. Na každém kousku je vyobrazená nějaká vietnamská symbolika. Aktuálně máme kolekci Chim Lạc, což je náš bájný vietnamský pták ve stylu Fénixe, ale s podobou blízkou spíš čápovi. Vyobrazeného v oranžové barvě jej můžete vidět třeba na bráně od již zmiňované tržnice na Olomoucké.
V jakém smyslu bude vaše módní kolekce dobročinná?
Vietnam je pořád rozvojovou zemí. Proto jsme se rozhodli posílat část zisku za naše oblečení do charitativního fondu, který slouží jako podpora pro vietnamské školství. Podle nás je to ten nejlepší způsob, jak prospět našemu národu alespoň takhle na dálku.
Zdroj: nepijubrecky.cz
Autor: Michael Lapčík
Foto: Michaela Cichrová
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
