LADISLAV ŠPAČEK: PRAVIDLO „U STOLU SE NEMLUVÍ“ JE NESMYSL, KTERÝ NÁM KDYSI VTLOUKALI DO HLAVY V MATEŘSKÉ ŠKOLCE
20. 10. 2021 - ČR - Závěr roku je obdobím firemních akcí a večírků. Zeptali jsme se mistra etikety Ladislava Špačka, který působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro manažery firem a úřadů a je autorem řady knih o etiketě, jak že to s tou etiketou vlastně teď je.
Etiketě se věnujete řadu let. Jsme teď na tom lépe nebo hůře než předchozí generace?
Etiketa se vyvíjí, protože odráží vztahy mezi lidmi a ty se mění taky. Chováme se více neformálně, ležérněji, oblečení je méně formální (kravatu už nemusíme mít ani do dobré restaurace nebo na večírku), navazování vztahů už není tak formální jako za časů našich prarodičů. Škoda jen, že někteří lidé si vykládají toto zjednodušení etikety jako pokles úcty k ostatním lidem nebo k prostředí, kde se vyskytujeme, takže jsou schopni jít do divadla ve svetru a džínách. Měli bychom žít moderně, ale současně dodržovat pravidla, která platí stovky let.
O jaká témata je největší zájem na vašich kurzech etikety? Na co se lidé nejvíce ptají? V čem se cítí nejvíce nejistí?
Velký zájem je o oblékání, v tom spousta lidí, zvláště mužů, cítí nejistotu. Nevědí, že večer nechodíme do společnosti ve světlém obleku, že k obleku nosíme jen šněrovací boty, mnozí si už neumějí uvázat kravatu. Další důležité téma je stolování, málokdo umí stolovat správně, tak aby stůl byl oázou kultury stolování. Mnozí lidé nevědí, jak jíst pečivo, jak držíme příbor, jak držíme sklenice, co s ubrouskem. Ti v mých kurzech objevují nový svět, získávají spoustu poznatků, které jim jejich rodiče nemohli přirozeně dát – pokud nebyli urozeného původu.
Blíží se nám firemní večírky, na kterých lidé často potkávají své nadřízené, se kterými třeba běžně nepřichází do styku. Na co si mají dát pozor?
Především sami šéfové musejí dbát na to, aby dodrželi to, co vyhlásili, třeba že večírek je neformální a dress code je casual. Všichni přicházejí v džínách a košili a ve dveřích stojí pan ředitel v černém obleku, pak mají všichni chuť se otočit a vrátit se domů, protože se cítí podvedeni. Vedení firmy by mělo hrát roli hostitelů, chodit mezi lidmi, přisedat si k nim a bavit se se zaměstnanci. A taky odejít včas, dřív, než si po pár skleničkách podřízení dodají kuráž a začnou panu řediteli tykat a vyčítat mu, co provedl špatně. Včas odejít znamená umožnit zaměstnancům, aby se konečně pobavili podle svého.
Na večírcích se pije, na večírcích se také jí. Jaké jsou nejběžnější prohřešky při stolování v restauracích, kterých se stále neumíme zbavit?
Je toho hodně, protože stolování je nejhorší oblastí etikety české společnosti. Lidé neumějí spoustu dovedností, stolování vyžaduje zvládnout manipulační techniky s příborem, měli bychom vědět, jak sedět u stolu, jak jíme pečivo, těstoviny, moučníky, jak pijeme víno, jak dolévat dámám vodu, jak jim pomoci usednout a vstát, jak konverzovat u stolu. Pravidlo „u stolu se nemluví“ je nesmysl, který nám kdysi vtloukali do hlavy v mateřské školce.
Dáma, ale i pán je na večírku. Co má člověk udělat, když se stane nehoda a víno/jídlo skončí na bílé halence či košili?
Nejlepší je obrátit nehodu v žert, v zábavnou historku. Stát se to může každému, i korunovaným hlavám. Jestli si ovšem polijeme košili tak, že to nejde zakrýt, nezbývá než společnost opustit, i mne to jednou potkalo. Nebyla to moje chyba, polila mě neopatrná dáma, ale to už nikomu nevysvětlíte. Smutně jsem se usmál a opustil jsem sál.
Ovlivnila pandemie etiketu? Jak se zachovat nyní na večírku? Podávat ruku ostatním nebo ne? Může muž políbit na tvář dámu?
Jasně, ano, žádná pandemie nemůže zrušit pravidla etikety, která platí stovky let. Pandemie skončila, začneme si opět podávat ruce, líbat se na přivítanou, objímat se. Nenechme si kvůli hrůzám, které na nás chrlí epidemiologové denně v televizi, vzít si radost ze života, ze vzájemného setkávání.
Součástí našich životů se stala rouška, která se může v restauracích při jídle sundávat. Platí i u toho nějaká etiketa?
Neplatí, to je hygienická ošklivost, kterou jsme museli nějaký čas strpět, ale nastal čas zvolat: „Vzhůru do života!“ Jakmile pandemie odejde, což už prožíváme, vraťme se ke krásnému životu a ke kontaktům mezi lidmi. Snažili se nás to odnaučit, ale nedejme se!
PR
Pokud vás zajímá gastronomie, máte rádi dobré jídlo a pití, navštěvujete kvalitní restaurace, kavárny a bary, pak čtěte také tištěný gastro magazín Štamgast a Gurmán.
