Vybranou lahůdkou jsou ústřice, které bývají vynášeny zejména kolem svátku svatého Valentýna pro své údajné afrodiziakální účinky. Co se jejich konzumace týká, tak si již zhruba šedesát let před naším letopočtem historik Gaius Sallustius Crispus povzdechl nad ubohými Britony, kteří mají jedinou kvalitu, a to, že produkují ústřice. Pak se však náhled na sliznatou pochoutku s chutí tresčích jater prudce změnil. Charles Diskens vkládá svému Samu Wellerovi do úst větu, že chudoba a ústřice jdou vždy ruku v ruce. Není divu. Tito mlži totiž byli jídlem britských a amerických dělníků, kteří z nich jen s největší námahou dobývali poživatelné maso, jež je navíc nutričně nepříliš vydatné. Změnu přineslo až 19. století. Odtud pak už byl jen malý kousek k úplné přeměně v drahou lahůdku (zdroj časopis Živá historie 1-2/2014, čl. Humra ani ve vězení, Mgr. Jitka Cíhová).